Medailonky autorek a autorů knihy Masopust držíme

Autoři:
Naďa Buchtová (editorka), Martina Boledovičová, Anežka Heinzlová, Dorota Krátká, Adam Krátký, Johana Kužílková,
Martina Macurová, Ondřej Marek, Martina Krátká, Zuzana Šrůmová, Dita Votavová

Spoluautoři:
Olga Cieslarová, Zuzana Krumpholcová, Kateřina Ratajová, Zuzana Sléhová, Vladimír Vytiska

Odborná konzultace:
doc. Mgr. Daniela Stavělová, CSc., Mgr. Martin Pehal, Ph.D.

Jazyková redakce a korektury:
Martina Moravcová, Karolína Šnajdrová

Obrazová redakce:
Dorota Krátká, Sylvie Kročáková, Martina Kupsová

Fotografie:
Jan Hromádko, Martin Kubalec, György László, Markéta Luskáčová, Josef Mirovský, Marek Musil, Jiří Pekárek,
Jan Pohribný, Jakub Sedlák, Jakub Souček, Lucie Alalu Šarkadyová, Vít Švajcr, Igor Zacharov, Jan Žirovnický

Ilustrace:
Klára Břicháčková, Dorota Krátká, Zuzana Vítková

Grafická úprava a sazba:
Martina Kupsová

 

Na knize Masopust držíme se podílela řada autorů a autorek. Všichni jsou spoluautory nejen knihy, ale také roztocké masopustní tradice. Pro koho knihu psali a proč každoročně obchází sousedy, vinšují jim příznivou budoucnost a nechávají se okrádat Opicemi? (Profily budeme doplňovat)

Adam Krátký, autor fotky: Jan Hromádko, Roztocký masopust 2026

Adam Krátký
Maso-pořadatel, autor kapitoly Když ulice ožijí, dramaturg masopustního programu. S Roztočem a masopustem je spojený přibližně 20 let.

Na masopustu mě baví vyrábět masky, obnovovat staré tradice a vytvářet nové rituály, být součástí něčeho velkého a vidět, jak to jako celek vzniká pod rukama. Baví mě pozorovat tvůrčí invence a maskové kreace. Také, kolik se toho stane, o čem ani nevím a co nebylo naplánované/naplánovatelné. Mám rád intenzivně se do něčeho ponořit a koncentrovaně se tomu věnovat a pak zvládnout za týden, co bych jinak dělal měsíc. Ideálně bych následně tři týdny odpočíval. Mám rád lidi, kteří se na masopust lepí a nová přátelství. Rád si zatancuju večer v šapitó.

Zdá se mi, že ten výdej energie je návratný, recyklující. Co vydám, to se mi vrací zpět – od lidí z roztočí komunity, ale i od těch v maskách, v průvodu, od kamarádů, kteří přijeli slavit s námi. Někdy ten návrat trochu trvá.

Psal jsem pro lidi, kteří znají Roztocký masopust třeba i jen z doslechu, mají o něm zkreslenou představu a zajímá je, co to je doopravdy. Pro ty, kteří se zabývají komunitním uměním, organizátory, tvůrce masek i pro ty, kteří na masopust chodí a nemají tušení, co za tím stojí.

  

​Dita Votavová
Ma
so-pořadatelka, autorka kapitol Od domu k domu a U společného stolu. S Roztočem je spojená přes 25 let.

Baví mě ta ohromná energie lidí, která vždycky tu hromadu bláznivých nápadů a milion úkolů zvládne a stihne do sobotního východu slunce.

Dlouho jsem si říkala, že je strašná škoda, že tu ohromnou vygenerovanou masopustní energii a sílu nedáváme do něčeho ,potřebnějšího‘ pro dnešní svět – že bychom fakt mohli významně hnout s něčím, co se nedaří nebo je na okraji zájmu společnosti. Postupem času vnímám, jak velkou sílu a podporu dává masopust právě našim vztahům, jak otevírá možnosti zapojování lidí do společné mezigenerační tvorby, jak může být pro mnohé kotvou, jistotou a jak v tom může být lidem dobře. A že zachraňovat svět můžeme možná nejlíp právě podporou a posilou našich vztahů a lidí kolem nás. Je pak mnohem snazší unést tíhu světa, kterou z našeho místa ovlivnit nemůžeme.

Kapitoly o jídle jsou psané pro všechny, kteří milují pečení, koláčů, vaření polévek a grilování klobás a rodinné oslavy jim už jsou malé. I pro ty, kdo nemají rádi pečení, vaření a grilování, aby třeba zjistili, že si to díky masopustu ve velmi netradičních podmínkách mohou zamilovat. I pro ty, kteří mají lítost, že nejsou umělci, že umí „jenom“ vařit a péct. A hlavně pro ty, co masopust organizují, aby nepodcenili tenhle voňavej masopustní poklad, dali si práci najít a opečovat místní domácí pekařky, pekaře, kuchařky a kuchaře a nespokojili se jen se stánky prodejců zvenku. I když i to se dá.

Roztocký masopust 2026, foto Jakub Souček

  

Dorota Krátká
Maso-pořadatelka, výtvarnice, sekce masek, autorka kapitoly Magické roztocké masky. Masopustu se účastní od narození, jako dcera zakladatelky Jitky Tiché a pokračuje v tom, co Jitka započala, svou první masku Levharta vytvořila v devíti letech. 

Ve výtvarné sekci masopustu mě baví, že jako kreativec můžu přinést nápad a dobrovolníci se ho rádi chytí. Jsou schopni vyrábět úžasnou spoustu krás. Někdy lidem možná chybí jen čas a prostor si věci zkoušet, přitom jsou výtvarně ohromě zdatní. Čas společných příprav jim umožní být součástí masopustu. K tomu mohou být pyšní, co všechno dovedou a ještě pak vidí, že to dělá radost dalším lidem. 

Kapitolu o maskách jsem psala pro ty, kteří mají elán zkoušet vést kulturní spolky a hledají inspiraci jak na to a pro každého, kdo si chce sám doma něco vytvořit. I pro lektory výtvarných a dramatických kroužků ZUŠ. Pro každého, koho zajímá výroba masek, kdo se chce pokochat krásnými fotografiemi, i pro návštěvníky či organizátory masopustu, kteří si knihou chtějí masopust udržet ve vzpomínce.

Roztocký masopust 2026, foto Vít Švajcr

  

​

Anežka Heinzlová
Maso-muzikantka a někdejší Královna masopustu
S Roztočem a masopustem je spojená přibližně 10 let skrze hraní v průvodech, na obchůzkách a dalších Roztočích událostech, také jako lektorka folklorního kroužku Kolečko a Kolíček a učitelka houslí.

Na masopustu mě baví vzít si kroj, nebo kostým nebo oboje dohromady, takže mě taky baví trochu porušovat pravidla, která by se jindy měla dodržovat. Strašně se vždycky těším, že si zahraju a zazpívám, každý rok se na to učím nové masopustní písničky, nebo se učím i ty pro Roztocké „staré“, abych navázala na jejich tradici a lépe splynula. Baví mě vymýšlet, co budeme hrát k cirkusovému představení nebo předtančení v šapitó. A mám hodně radost, že můžu přispívat do skvělé roztocké rodiny a zkrátka být nějak užitečná a svobodně tvořit. A na co se fakt každý rok těším ale fakt hodně je to, že si dám jitrnicu a čepované pivečko a taky třeba koblížek nebo jiné dobroty a vůbec se pospolu strašně pomějeme. 

Svůj text do knihy jsem vytvářela jako pramen, ze kterého další spoluauoři můžou i nemusí vycházet. Byly to původně jinak nežádoucí seznamy lidí, kapel a kolektivů a hromady letopočtů a velehory písní a říkadel a vůbec rybníky informací. To proto, že mám jako příznivkyně folkloru hodně ráda to, co bylo a jak to bylo a proč to tak bylo. Text jsem vytvářela jako vysvětlení a kus historie pro ty, co tu jsou a budou, ale taky hodně pro ty, co tu byli a taky ty, kteří tu jednou nebudou. Aby tito věděli, že na ně myslíme a že si hodně vážíme jejich přínosu.

Roztocká obchůzka, Anežka Heinzlová, foto Jan Hromádko 2025

  

Naďa Buchtová ,Roztocký masopust 2026, foto Jan Hromádko

Naďa Buchtová
Editorka, dlouholetá maska, občasná maso-vystupující a maso-dobrovolnice. S Roztockým masopustem si tykám přibližně posledních dvanáct let. Nejdřív jako „čumil“, pak jako maškara, následujících sedm let jako občasná zpívající maškara a poslední necelé dva roky jsem se do něj zanořila úplně. 

Roztocký masopust je pro mě srdeční a inspirativní záležitost. Vždy se během něj cítím jako doma a vždy jsem také vnímala, že ho organizátoři dělají s láskou a klidem. Do přípravy dávají vše a  karamboly berou jako přirozenou součást procesu.  Pokaždé navíc vznikne něco nového a  nečekaného. Těší mě pozorovat, kolik lidí si vymyslí geniální masku, vyrobí ji, navlékne se do ní a přijde si to celé společně užít. Je to také skvělý předěl mezi zimou a jarem, příležitost potkat přátele a zařádit si s neznámými kolemjdoucími. 

Při práci na knize jsem myslela na další organizátory, kteří už podobné projekty rozhořely, i na ty, kteří křesají první jisky a hledají oporu v informacích i motivaci a podporu pro to, aby pokračovali. A těm můžu s klidem říct, že dělat takové věci má smysl. Dál jsem v hlavě držela lidi, kteří mají masopust také jednoduše rádi a chtějí se o něm něco dozvědět a neopomínala všechny ty nadšence, kteří to pro nás připravovali a stále připravují. Je to zkrátka kniha pro každého. A pro mě byla velká čest a škola být součástí její tvorby.

  

​

Zuzana Šrůmová
A
utorka kapitoly Jsme v tom pospolu a Neviditelná práce, s Roztočem a masopustem je spojená 20 let v různých rolích od časů pětimetrového draka, kterého bez pomoci zpět domů nedostanete, přes koordinaci dobrovolníků a propagaci po ostrahu šapitó s bacátkem.

Fascinuje mě to, jak masopust dokáže pracovat s protiklady a spojovat je. Propojení opakující se tradice, která tomu celému dává rámec, s každoročně jiným tématem, které přináší radost, kreativitu, umělecké výzvy, očekávání a překvapení. Pevné jádro nesené vizí, ze kterého to celé roste – ale současně může být masopust i chvilkový zážitek pro někoho, kdo se přišel prostě podívat na maškary a zbytek ho úplně mine. To, že je to přísně lokální tradice, ale současně vlastně překračuje hranice Roztok i Česka. Hrozně mě těší nasazení organizačního týmu i jeho generační rozrůstání a obměny. Roztocký masopust nějakým zvláštním způsobem umí tohle všechno úplně přirozeně stmelit.

Roztocký masopust, Zuzana Šrůmová, foto Jan Hromádko 2026

  

Martina Boledovičová
M
aso-dobrovolnice, autorka kapitoly Svátek svátků a U společného stolu, majitelka nakladatelství Smart Press, s. r. o, které knihu vydává 

Masopust mám moc ráda. Rozpustilé maškary, bubny, tanec, dovolené překračování hranic, legrácky a pospolitost, ale i dobroty. Myslím, že Roztocký masopust je výjimečný propojením s něčím prastarým, co dokáže Roztoč citlivě uchopit a přetavit v současnou podobu. Zachovává si magii, rituál, přesah. Náš masopust se dotýká lidí hluboko v jejich nitru. 

Před sedmnácti lety jsem seděla v dejvickém bytě a přemýšlela, jak se k masopustu připojit. Trvalo mi pár let než jsem se odhodlala. Poprvé to bylo z Únětic. Došli jsme s maškarami na Holý vrch, a tam se potkali s Roztockými a Suchdolskými. Spojili jsme se za ruce a za zvuku bubnů tancovali v kruhu. Zažila jsem zvláštní pocit jednoty – s něčím, co nás přesahuje hluboko do minulosti, ale i jakési propojení se všemi okolo.

Na Roztockém masopustu jsou také nejkrásnější masky na světě. Má vkusný nejen průvod, ale i vše ostatní a vše má zároveň svou jednotící linku linoucí se hudbou, jídlem i textem testamentu. Souběžně s tím vnímám velký přesah do kvalitního umění. Například program v šapitó nikdy není jen obyčejná tancovačka. Je to zajetý mechanismus tvořený nadšenými lidmi, kteří u toho vydrželi a vypadá to, že je to stále baví, dokonce dorostla další generace. Dokáže přitáhnout a propojit i lidi, kteří jsou z daleka. Také jsem ráda, že jsou v Roztokách masopusty dva – obchůzka po sousedech i průvod. A každý je úplně jiný.

Psala jsem pro všechny, kteří se chtějí inspirovat k propojení a společnému tvoření, protože věřím, že starobylé obřady a tradice neztratily svůj smysl a dokážou nás propojit nejen se sousedy, ale i s přírodou. Proto píšu také Tradináře. Vlastně i to nejspíš odstartoval Roztocký masopust.

  

​

Martina Macurová
Maso-pořadatelka, správkyně fundusu a masek, autorka části kapitoly Magické roztocké masky. S Roztočem a masopustem je spojená přes 27 let.

Pro mně je masopust místem, kde se setkávají tak různorodí lidé, jako jsme my. I přes velkou různorodost jsme si v rámci masopustu velmi blízko. Někdo tvoří, jiný se to učí, jiný tvořit nikdy nebude. Ten organizuje, jiný počítá, či peče. Všichni jsou stejně důležití a mají zde své nezastupitelné místo. Cítím velký respekt k dovednostem každého z nás. Masopust je akce, která nás všechny, kteří po celý rok v Roztoči různě jsme, propojuje. Máme možnost se v rámci příprav potkat, mluvit, tvořit… Baví mně i ta druhá část masopustu, samotná akce a potkávání lidí tzv. zvenku. Někteří přicházejí opakovaně. Jednou single, příště v páru, s dětmi, pak se vytratí a po letech zase objeví. Vidím nadšení, překvapení… 

S potenciálními pořadateli bych ráda sdílela, že pokud se chtějí inspirovat „naším“ masopustem, ať se nevrhají do jednorázové akce, ale vydají se na dlouhou cestu, kdy je stejně důležitý samotný masopust jako akce, tak cesta k němu. Na začátku je méně určitě více. Nám trvalo skoro 30 let, než jsme se dostali tam, kde jsme dnes.

Masopustní obchůzka, Martina Macurová, foto Jan Hromádko 2025